Spotřebitelé a lichváři
Stalo se jakoby úsem v našem státě v této době, že ten, který dluží, jest zván spotřebitelem a ten, kdo půjčuje lichvářem. Tyto termíny zcela nahradily dřívější názvosloví, tedy dlužník a věřitel. A co nahradily, doslova překorutily. Vždyť právě věřitel je člověk, který vstupuje do rizika, kdy půjčuje peníze třetímu, kdy jejich vrácení je ve hvězdách. A dlužník je ten, kdo drží cizí peníze a má je vrátit, a když je nevrátí, tak nastává deliktní vztah. Tak jakýpak spotřebitel a lichvář. Od Bruselu po Prahu se všichni zabývají tím, jak ony spotřebitele ochránit, aby nemuseli dodržet podmínky, na kterých se s věřitelem smluvili. A ze společensky akceptovaného věřitele se nám náhle stává vyvrhel lichvář.
Lichvářem však jest jen ten, kdo je odsouzen za trestný čin lichvy. Znění skutkové podstaty explicitně vyjadřuje, co je a není lichva. Výše procentí sazby je pak judikaturou stanovena na 70% ročně. To, před čím se snaží státní moc "spotřebitele" chránit nejsou lichváři, ale vlastní pitomost lidí. Když si s někým smluvím, že mi půjčí deset tisíc a za rok mu vrátím tisíců patnáct, tak co je na tom za vědu. A když si věřitel zajistí vrácení tím, že když nesplním to, co jsem slíbil, tak mu budu platit litr za den, tak zase v tom nespatřuju nic ilegálního. A když tý smlouvě nerozumim, tak si mám vzít právníka, aby mně vysvětlil rizika. Nebo jít do bezplatné poradny. A když nic z toho neudělám, tak prostě mám smůlu.
Podle mého to správně řekla šéfová exekutorské komory, kdy pravila, že většina problémů vznikajících při exekuci je způsobena tím, že někdo nesplnil to co slíbil. A že to má dopad na osoby jemu blízké a osoby žijící s ním ve společné domácnosti, je nabíledni. Pokud s někým žiji, je snad zřejmé, že se zajímám o jeho majetkové poměry. Je to širší rozměr zodpovědnosti.
K volbám taky může jít idiot stejně jako univerzitní profesor. A hlasy obou mají stejnou váhu. Mohu-li tedy na sebe převzít zodpovědnost za věci všech, je zřejmé, že mohu převzít odpovědnost za osobu svou a osoby mně blízké. A nebo to tak není a spotřebitel v dané věci je osobou specifickou vyžadující zvláštní ochrany, ale tudíž by neměl být nadán právy jako osoba, která se těchto práv nedožaduje. Analogicky nezletilec.