Poďme se zadlužit
Stav na českých řekách, na české, evropské a světové politické scéně, mě nutí přehodnotit své původně pravicové teze. Pojďme si půjčit a pořádně to roztočme...tedy myslím stát. Zní to hanebně, já vím, ale mám pro to několik zásadních důvodů.
Prvým důvodem je, že odteď a možná navždy se budou sanovat státy, které v minulosti špatně hospodařily. A kdo je bude sanovat - ty státy, které hospodařily dobře. Tedy chca nechca potečou naše peníze Italům, Španělů a dalším podobně, jako tekly v dobách RVHP ve prospěch slabších členů Rady. Když už jsem polovinu rozdal Rumunům a Bulharům, nechci zbytek dát Řekům, Italům a Portugalcům.
Druhým důvodem je, že v systému chybí peníze, tudíž se netočí. Je to flagrantní v případě státního ropzočtu, kdy nás bratr Kalousek pěkně zdrbal, ale schodek nesnížil.
Třetím důvodem je tradiční nestabilita regionu, která s ohledem na aktuální dění v Únijy nevypadá, že by se jí podařilo překonat. Co dvacet let, to měna, válka, revoluce. Takže už vlastně přesluhujeme. Mám za to tedy, že určitý hedonismu, syndrom konce impéria, carpe diem je na místě.
A kdyby nic z toho nevyšlo, co mi je po tom, kdo ty dluhy zaplatí za čtyřicet let. On se nějaký stát - trouba, který těch čtyřicet let spořil, škrtil, do záložny ukládal, najde.